Tak to tu ještě nebylo!

Ano, to tu ještě nebylo, Velká dívčí dortová bitva! První v tomto tisíciletí. Kde jinde než v letovické Fabrice k ní mohlo dojít? New Express ve spolupráci s odborníkem na sladké poživatiny, firmou Košvicova cukrárna, uspořádal ve Fabrika Clubu první ročník Velké dívčí dortové bitvy. Věc to byla veliká, novináři fotili, televize točila – Provas pro vás a holky se praly, jako by šlo o život. Vyhrála Marika Shonová z Brna. Pět tisíc a dortu navrch.




Jaroslav Rác


zpět



Tentokrát není

zpět



Galerie nonstop
Hybešova 51, Brno
Jindra Kepert – Akty
Na konci června budeme svědky slavnostního otevření již druhé autorské výstavy děl tohoto fotografa v Galerii Nonstop na Hybešově ulici. Stejně jako na minulé výstavě se budeme moci celý měsíc kochat pohledem na krásu ženského těla. Tentokrát uvidíme ukázky z autorovy tvorby za poslední období, pořízené jak v ateliéru, tak v přírodním plenéru. Autor se zaměřuje na vystižení krásy ženy spjaté s přírodou v momentu pohledu neopakovatelné chvíle záběru. U ateliérové tvorby je autor fascinován hrou světel a stínů, prací se světly. Výstava bude zahájena slavnostní vernisáží v úterý 29. června v 18 hodin.

Fabrika club
Fabrická 1, 679 61 Letovice, www.fabrikaclub.cz
25. 6. (pá) The best of dance
26. 6. (so) Bodybuilding exhibition – Kulturistická exhibice – Viktor Hell!
Kulturistická exhibice, jakou jste ve Fabrika Clubu ještě nezažili! Téměř pětiminutové pózování zakončené volnou sestavou kulturistického machra Viktora Hella! Tento brněnský kulturista v loňském roce získal titul absolutního vítěze Mistrovství jižní Moravy, titul vicemistra Velké Moravy a byl bronzový na Mistrovství ČR v kulturistice. Letos úspěchy zopakoval. Nyní je v přípravě na Mistrovství světa – Masters ve váhové kategorii do 90 kg. Uvidíte Free posing a volnou sestavu!

2. 7. (pá) Hity, hity, hity
3. 7. (so) Dance now
9. 7. (pá) Fabrika hits
10. 7. (so) DJ Mix
16. 7. (pá) Clubbing
17. 7. (so) Hity na přání
Začátky ve 20 hod., mezi 20. a 21. hodinou vstup zdarma!

Klub Leitnerova
Leitnerova 2, Brno, http://www.volny.cz/leitnerka/
24. 6. (čt) Jazoo – Zoologický jazz na závěr sezony (v 19.30 hod.)

Hvězdárna a planetárium mikuláše koperníka v brně
Kraví hora 2, www.hvezdarna.cz
Přednášky
29. 6. (út) Sonda Cassini u cíle – Meziplanetární sonda Cassini přilétá k planetě Saturn. (Ing. Tomáš Přibyl, v 19 hod.)
červen
Pořady ve velkém planetáriu 
každou středu a sobotu v 19 hodin: Kde se vzalo Brno? 
Pořady pro děti
každou sobotu v 15 hodin: Kde se koupe Měsíc? 
Pořady na hvězdárně
každou sobotu ve 14 a v 15 hodin: Pozorování Slunce 
od pondělí do soboty ve 21 hodin: Pozorování hvězdné oblohy 
červenec
Pořady v planetáriu
každý pátek ve 20 hodin: Kde se vzalo Brno? 
Každou středu ve 20 hodin: Nebeský cestopis
Pořady pro děti
Každou středu a pátek v 18 hodin: O ztracených planetách
Od středy do soboty v 17 hodin: Pozorování Slunce
od středy do soboty ve 21 hodin: Pozorování hvězdné oblohy 
Od středy do soboty v 17 a ve 22 hodin: Průhledy do budoucnosti – digitální výstava

Městské divadlo v brně
Lidická 16, Brno, www.mdb.cz
23. 6. (st) Vincenzo Righini, Nunziato Porta: Kamenný host aneb Prostopášník. 
Zájezd: Zvolen, SK
26. 6. (so) Nedbaloviny aneb Pocta Oskaru Nedbalovi – Hrad Špilberk 
– hrajeme v rámci Brněnského kulturního léta
27. 6. (ne) Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (19.30 hod.)
Muzikály z Broadwaye – Hrad Špilberk – hrajeme v rámci 
Brněnského kulturního léta (20.30 hod.)

28. 6. (po) Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka.
Obvyklé začátky v 19.30 hod. a ve 20.30 hod.
Ostatní představení jsou vyprodána

Farma bolka polívky
Olšany 205, www.bolek.cz
1. 7. (čt) 10. 7. (so) – Liběna Rochová – šití – hotel + zadní rest.
17. 7. (so) II. ročník – požární útok SDH Olšany

Stará Pekárna
Štefánikova 8, Brno, www.starapekarna.cz
25. 6. (pá) Hoochie Coochie band – konec klubové sozony, konec školního roku…
26.–30. 6. ME ve fotbale – promítání zápasů na velké plátno

Fléda
Štefánikova 24, Brno, www.fleda.cz
24. 6. (čt) František Kop Quartet 
29. 6. (út) Koncert pro 1. brněnské referendum (o poloze nádraží)
30. 6. (st) Poslední hip-hop

Hrad Veveří
www.akcenaveveri.cz
26. 6. (so) Na moravském plku – od 10 hod. vaření s hostem, ochutnávka nejznámějších 
moravských jídel, povídání, cimbálová muzika
27. 6. (ne) Prázdninová party – Zahoďte sešity – Od 10 hod. repro hudba, disko, oldies, 
pořádný odvaz – prázdniny se blíží, oslava konce školního roku, 
pálení pětek v sešitech. Zahraje Led Zeppelin revival – Myst.

zpět



BRNĚNSKÝ ROCK’N’ROLL • ROCKY EAGLES •

Trojice hudebníků, klavírista Rosťa Hradecký (*1940), který si později udělal kapelnické zkoušky a stal se tak oficiálním vedoucím, kytarista a zpěvák Petr Netočný (*1943) a saxofonista Laďa Viktorín (*1943). To jsou ti, kteří byli v červenci roku 1961 u založení první, veřejně vystupující, rokenrolové skupiny Hajaja a po té, co odešli ze skupiny Twist club, se na podzim roku 1962 usadili v prostorách malého hotelu Merkur v Králově Poli, v blízkosti Mojmírova náměstí.

Po návratu Rosti Hradeckého (*1940) z horských středisek, kde účinkoval společně se skupinou Synkopy 61, na jaře roku 1965, kdy z bývalého Big beat clubu zbyl jediný člen, a to saxofonista Václav Šikl (*1944), začal Rosťa stavět novou skupinu. Z vojny se vrátili zpěvák a kytarista Petr Netočný (*1943) a baskytarista Zdeněk Tylč (*1941). Sólovým kytaristou se stal Jaroslav Vohnoutka (1944–1987). Toto společenství uzavíral bubeník Karel Antonín (*1949), který přes své mládí hrál již ve dvou big beatech, a to v brněnských Dominic club a Crazy boys. 
Nikdo si už dnes přesně nepamatuje, zda se tato nově utvořená formace jmenovala ještě nějaký čas Big beat club a nebo hned od počátku Rocky Eagles. Často hrávali v Besedním domě v Králově Poli, ale i v Besedním domě ve středu města. V polovině roku se z vojny vrátil Laďa Viktorín (*1943) a vystřídal Šikla. Tylč s Vohnoutkou odešli a znovu obnovili Orfeus. V Rocky Eagles zbyla základní trojice z počátků tohoto rokenrolového hnutí, a to Hradecký, Netočný, Viktorín a bubeník Antonín. Na sólovou kytaru přišel a až do úplného rozpadu skupiny ji obsluhoval Miroslav Dan Daňhel (*1944). Pavel Malý (*1945) se ujal baskytary. Spolu s touto stabilní šesticí se v počátcích, než emigroval, účastnil dění Bojar Voda (*1947), a to alternací na baskytaru, hrou na foukací harmoniku, ale i zpěvem. Zazpívat rokenroly si přišel například i Petr Ulrych (*1944), později známý ze skupin Vulkán a Atlantis. Nebo také v té době napříč rokenrolovým Brnem věhlasný Petr Štrof zvaný Šejk (*1943). 
Z počátku zpěvem, ale především jako majitel důležitých zvukařských komponentů, vypomáhal Petr Kopecký (1948–asi 1978). Později přijal jméno svého otčíma McTaggart, na počátku sedmdesátých let odjel za hranice a na jejich konci údajně zemřel na předávkování narkotiky. Zvukovým mistrem Rocky Eagles, a to po celou dobu existence, až do rozpadu, se stal Jan Johny Farkaš (*1944). Mimo pravidelné ozvučování na koncertech vyráběl části elektronického zařízení a bylo jeho zásluhou, že skupina měla svůj charakteristický zvuk. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že právě především díky Farkašovi vznikly této skupině hudební nahrávky pomocí dvou mikrofonů a magnetofonu Tesla Sonet duo. Ty první ke konci roku 1965 v tanečním sále restaurace Hvězda v Bystrci. 
Obdobně tomu potom bylo při vzniku nahrávek v roce 1967 ve známém brněnském sále patřícímu ČSD, U Ševčíků. Rocky Eagles byli v druhé polovině šedesátých let výjimečnou brněnskou big beatovou skupinou, především co se týče hudebního výběru, který prezentovali. Na seznamu skladeb byly totiž mnohé ještě ze slavných rokenrolů z konce padesátých let. Ovšem jejich herní pojetí bylo nesrovnatelně dravější. O to se zapříčinily především bicí Antonína a ostřejší pojetí bylo zásluhou kytary Daňhela. K nim přibyly rokenroly z repertoáru těch novějších Rolling Stones, Pretty Things, Spencer Davis Group, Dave Clark Five a dalších. Svou produkci předváděli v již zmíněné Hvězdě, U Ševčíků, také v sále hotelu U Kozáků, ve Vysokoškolském klubu na tehdejší Leninově a na Gorkého ulici. 
Velkým přínosem pro skupinu byla spolupráce s Milošem Bernátkem (*1947), významným organizátorem kulturních akcí, který byl zaštítěn Klubem mladých cestovatelů při Cestovní kanceláři mládeže v Brně. Ještě před tím, než šel na podzim roku 1966 na vojnu, uspořádal 7. a 8. května koncerty v Moravském krasu v hlavním dómě Kateřinské jeskyně, věnované památce zesnulého Oty Čermáka, který také, coby varhaník, tady udivoval diváky svou hrou na elektrofonický nástroj. Spolu s Rocky Eagles se zúčastnili i dixieland Revival jazzband, dívčí westernová skupina, a big beat Poutníci (nezaměňovat s pozdější známou country skupinou téhož jména). 
Zajímavá byla zkušenost z června roku 1966, kterou také zprostředkoval Bernátek, kdy vystoupili v bývalé NDR ve východní části Berlína v blízkosti Alexanderplatzu. Po dvaceti minutách od začátku koncertu naběhla do sálu německá policie v silném doprovodu sovětských vojáků, kteří v té době „hlídali“ hranici východ–západ. Koncert byl okamžitě ukončen. Zbytek smluvených deseti dnů prožili v „zajetí“ prohlídek pamětihodností. Nakonec zodpovědnost za uspořádání koncertu „odskákal“ pouze německý pořadatel. V tehdejším Východním Německu nebyl tento hudební projev, coby výplod západní kultury, povolen. 
Velkým zážitkem pro všechny zúčastněné byly dva koncerty téhož roku společně s bratislavskými The Buttons, uskutečněné, také díky Bernátkovi, v červnu, a dvojkoncert v září, všechny v sále Stadionu na dnešní Kounicově ulici. Jejich zpěvák Dodo Šuhajda, velký obdivovatel anglických Rolling Stones, byl na pódiu nápadný nejen pro svou živelnost, ale nepřehlédnutelnými kostkovanými kalhotami. Skupina se pojmenovala podle svého nejmenšího člena, sólového kytaristy, Kamila Paulovčina, kterému přezdívali Gombík (Knoflík). The Buttons posléze převzali diváckou náklonnost po rozpadlých soukmenovcích The Beatmen. 
V polovině roku 1966 složil Viktorín zkoušky na strojvedoucího lokomotiv a z důvodu celodenních služeb obvyklých na železnici, přerušil se skupinou spolupráci. Bylo to v období, kdy byl snad posledním brněnským saxofonistou v bigbeatové skupině. V druhé polovině šedesátých let big beat žesťům nepřál. Malý odešel po studiích do Hradce Králové, hrál tam nějaký čas s místním big beatem a po vojně se už hudbou nezabýval. Nastalo druhé období skupiny Rocky Eagles.



Jiří Donné


Hudební pohodáři jménem Hladolet

V nedávné době oslavila jedna méně nápadná brněnská hudební formace malé jubileum. Pět let existence skupiny v hektických časech naší současnosti znamená na hudební scéně poměrně hodně, vezmeme-li v úvahu, jak křehká společenství hudební skupiny většinou jsou a jak jejich migrace už dnes téměř nikoho nepřekvapují… Tato hudební formace má název Hladolet.

Hudební fanoušek přivykl na různé originální názvy skupin, na které byla bohatá zejména osmdesátá léta (namátkově připomeňme třeba Atomová Mihule, Ještě jsme se nedohodli band, Třírychlostní Pepíček, Masomlejn…). Uveďme tedy věci na pravou míru a Hladolet přeložme jako starobylý český výraz pro planetu Saturn.
Vznik skupiny lze zaznamenat koncem roku 1998, kdy se pánové těsně po třicítce Břetislav Bartusek (akustická kytara, foukací harmonika, zpěv) a Petr Pantůček (baskytara) svázáni podobnými hudebními názory rozhodli založit skupinu. Na rozdíl od svých vrstevníků a souputníků, kteří v osmdesátých letech poslouchali novou vlnu, reggae a elektropop, byli ovlivněni hudbou šedesátých a sedmdesátých let, a tak byl jejich ambicí klasický rock, blues a americká písničkářská generace zmíněných časů. V jejich zvolna se formujícím repertoáru to byly coververze písní Neila Younga, Bandu, Johna Mayalla, Crosby, Stills And Nash atp., ale brzy bylo patrné, že vlastní autorský potenciál začne převzaté písně pomalu vytěsňovat, i když ne úplně a definitivně, a že Hladolet odhalí vlastní hudební tvář.
Oběma protagonistům bylo blízké cítění významných českých skupin Flamengo, Etc… a Marsyas a rovněž některé písně z jejich repertoáru byly zařazeny na playlist. Bartusek obdivoval existenciální poezii českého básníka Josefa Kainara, a proto se podobně jako jiní před ním rozhodl jeho texty zhudebnit. Např. Mha přede mnou, mha za mnou, Miss Otis lituje, Blues o kolejích a jiné.
Vedle klasických rockových struktur začal do hudebního cítění zvolna vplouvat jazz, zprvu však v modifikované podobě latinskoamerické hudby. Bartuskovo přesné frázování a smysl pro rytmus a Pantůčkovo najazzlé cítění a nepřeslechnutelná technika se staly určujícím faktorem skupiny, která nechtěla interpretovat elektrické blues s kvílivou sólující kytarou, jak bylo u řady jiných skupin devadesátých let zvykem.
Hladolet prošel řadou personálních změn, kdy členové přicházeli a odcházeli, a zase třeba přicházeli, skupina ale zůstala naživu i přes různé emocionální vibrace. Jazzový náboj ve skupině navíc podnítil i saxofonista Viktor Slavíček a varhaník a hráč na el piano Fender Rhodes Radek Bouzek, kteří už nyní stejně jako její zakladatel Petr Pantůček nejsou členy skupiny. 
V hudebním klubu Stará Pekárna se ve vzpomínkovém večeru představil Hladolet v současné sestavě, kterou tvoří Břetislav Bartusek: zpěv, akustická kytara, foukací harmonika, Dušan Souček: elektrická kytara, zpěv, Jiří Salajka: housle, zpěv, Vilém Hudeček: zpěv, percussion, foukací harmonika, Rostislav Šmarda: akordeon, Jiří Švestka: baskytara a Pavel Koláček: bicí nástroje. Skupina už vlastně není skupinou, ale bandem, a téměř se nevměstná na skromné pódium zmíněného kulturního zařízení.
Vzpomínkový večer, ve kterém „bilancovali“ svou pětiletku, se nesl v pohodovém tónu. Hladolet působil vyrovnaným dojmem hudebníků, kteří se znají, respektují svoje možnosti a jsou naladěni na stejnou hudební tóninu. Přece jen mě ale překvapilo, že i po odchodu jazzmanů Pantůčka, Bouzka a Slavíčka zůstal pro Hladolet právě jazz tím určujícím spojením. Ne sice v nástrojovém obsazení, ale spíše v cítění. Swingování bicích a akustické kytary a přiznávky houslí vzdalovaly sdružení od písničkářství, prezentovaného frontmanem Bartuskem, který by při mírné nadsázce mohl být nazván „brněnským Neilem Youngem či Petrem Kalandrou“, kteří jsou jeho naturelu evidentně nejbližší. Kytarista Dušan Souček, vzhledově charismatický rocker, hrál s citem pro styl a působil ukázněně, někdy však bylo trochu na škodu, že jako elektrický kytarista alespoň na pár chorusů neovládl prostor. Sympaticky působila nenápadná, přesto nepřeslechnutelná dueta s houslemi Jiřího Salajky. Druhý zpěvák Vilém Hudeček cítí texty, které zpívá, a i když intonačně ne vždy jistý, přesto expresivně laděný dokázal ve svých vstupech zaujmout. Poněkud jsem přeslechl akordeonistu Rostislava Šmardu, který zůstal „mužem v pozadí“. Rytmika – bubeník Pavel Koláček a baskytarista Jiří Švestka, vytvářeli kompaktní dynamický most s muzikantskou přesností, aniž by nějak zvlášť vyčnívali. Problém tkvěl podobně jako v případě jiných skupin v sejmutí zvuku. Aparatura + mixážní pult + lidský element - tedy zvukař, tohle trio nebylo vždy v souladu. Přál bych Hladoletu stabilního a cítícího zvukaře, který by dokázal spolehlivě a vyváženě nastavit aparaturu a mikrofony tak, aby se zvuk nestal jakousi „pátou kolonou“. Podobně jako Bob Dylan, také frontman Bartusek mění aranžmá skladeb, a tak kdo si z pamětníků vybavil dané téma před lety, mnohdy nevycházel z údivu. To ale asi bylo kapelníkovým záměrem, aby si skupina zachovala od svého repertoáru odstup a patřičný nadhled. Stejně však bylo zvláštní jedno: kdo by si troufl zařadit vedle sebe do repertoáru Hancockovo Canteloupe Island, crimsonovské téma In The Court Of The Crimson King a bandovské The Weight? Hladolet si troufnul… díky širokému záběru. Nevím, jestli si získá ortodoxní jazzové publikum, ale spíš bych se přikláněl k názoru, že možná ztratí rockové písničkářské fanoušky. Přesto to ale nic nemění na tom, že Hladolet podal slušný výkon, jenž utkvěl v paměti. Oslava bezprostřednosti a nadšení nemusí být vždy aplaudována ohňostroji a vychlazeným šampaňským… Let’s go, Hladolet!

Hladolet – zleva: Souček, Koláček, Švestka, Bartusek, Šmarda, Hudeček a Salajka

Petr Gratias


Divná láska k hudbě aneb Kdo nekrade, okrádá rodinu

To bylo okřídlené heslo za socialismu. A tak byl hrdinou ten, kdo odnesl přes vrátnici své vlastní továrny šrouby, trubky, vrtačku, nebo zrní z JZD. Je nám všem jasné, že aby lidi nekradli, museli by být přeprogramováni. A protože to nejde, jediným způsobem, jak chránit majetek, je přísná kontrola a tvrdé sankce. Systém ochrany nastavuje parlament, který schvaluje, jak a co se v zemi musí, nesmí a kolik let je maximum za ten který zločin. Takže za vraždu matky, otce nebo podnikatele v ČR je normální trest 15 let. Za dobré chování se polovina odpouští. Za milionové krádeže a tunely našich slovutných podnikatelů je to tak od čtyř do osmi. Utýrat psa k smrti, na to stačí 5 měsíců nepodmíněně, smrt cikána je za podmínku. Tohle se dočítáme v našich novinách.
Vzhledem k těmto faktům je tedy asi adekvátní, že ukrást autorské CD, počítačovou hru, či software je v České republice téměř beztrestné. Dokonce i věřící, kteří vědí, že jedno z desatera je nepokradeš, tak i oni si vypalují hudební CD, DVD, počítačové hry a tím okrádají hudební skladatele, textaře, interprety, vydavatele, producenty, nakladatele, softwarové firmy a všechny profese, jejichž výdělky jsou závislé na prodeji jednotlivých kusů nahraných nosičů.
Pro děti ve školách je tento druh krádeží zcela normální a přišlo by jim naprosto amorální okrádat samy sebe tím, že by platily za něco obchodní cenu 300 Kč, když si to mohou za cenu čistého CD, tedy 10 Kč, vypálit doma nebo u kamaráda.
Mnozí ospravedlňují své krádeže tím, že tvrdí, že je to pro osobní potřebu. Bylo by to, kdyby měl již CD koupené a nechtěl si originál zničit častým užíváním. 
Něco podobného, jako: půjčím si auto, zajedu do své garáže s vypalovačkou, vypálím si Nissana, zaplatím 1000 Kč a originál zase vrátím. A protože s ním budu jezdit já, je to pro moji osobní potřebu. Doporučeno fikaným právníkem, ošetřeno zněním zákona. 
Aby bylo jasno. Na výrobě jednoho hudebního alba pracuje desítka profesí. Všichni jsou závislí na jeho úspěšnosti na trhu, protože teprve prodejem vydělá peníze. Realita: Hudební skladatel má dostat za jednu píseň 50 haléřů, když se prodá jedno CD. Ze současného prodeje 5000 nosičů má tedy 2500 korun za píseň. Každým vypáleným CD je tedy autor, zpěvák nebo vydavatel okraden. Každý, kdo to udělá, aby ušetřil, krade a měl by být potrestán.
Je to jako bych stál v továrně u běžícího pásu a ze sta ušitých kalhot bych 80 sebral a prodal je za 10 Kč na tržišti. Švadlena by dostala peníze za 20 kalhot a majitel firmy by doplatil za nákup materiálu.
Doufám, že jsem normální, když se s tím nechci jako autor smířit. Tak si to pamatujte. Kdo vypaluje CD, které sám nemá doma, krade nám naše písničky a peníze. To je divná láska k hudbě.

Jiří Vondráček

zpět



Mistrovství světa 1958/1962
VB, 1994
Výroba: 
S. Binns


Zachycuje atmosféru a nejdůležitější okamžiky Mistrovství světa v letech 1958 a 1962. Mistrovství světa v Chile (1962) přineslo radost z úspěchu i Československu, které na něm získalo slavnou stříbrnou medaili.

Mistrovství světa 1966/1970
Scénář: Václav Wasserman
VB, 1994
Výroba: 
S. Binns

Na MS 1966 v Anglii zářily takové fotbalové hvězdy jako Charlton, Eusébio, Beckenbauer, Jašin, a další. V roce 1970 v Mexiku vrcholí virtuozita brazilského týmu s legendárním Pelém v čele.

Mistrovství světa 1974/1978
VB, 1994
Výroba: 
S. Binns

Na MS 1974 si vydobyli světové jméno především holandští hráči Cruyff, Neeskens a Rep. Zoff, Zico, Kempes, Rummenige a další zazářili na MS 1978 v Argentině, kde jihoameričtí diváci vytvořili nezapomenutelnou atmosféru.

zpět



Sally

Za tímto docela špicovým cizokrajným ménem se za totáču v časáku „Mladý svět“ skrývala rubrika, do keré se šrajbčilo vo radu. Mladí juhani a koc si tam mohli vybrkávat svoje mindráky. Pro nás starší džekyly, prosmékaný životem, to byl lochec. Ale pro ty mlaďochy to byla možná helfka vod nejakýho těžkýho problému. Člověk se tam mohl dočíst, jak borcovi zahla první láska a von už bez té podělávkové havaje nechcel žit. Nebo jak koc nemohla najít borca, protože všici buďto glgali nebo fučeli a vona chcela vegetit úplně jinak. Dalšího kocóra nikdo nechcel, protože dyž vylezla na zoncnu, nahóply jí na fasádě pihy. Borec se nemohl seznámit s žádným hajfecem, protože neuměl kolovat. Tak takový jedy tam jely furt dokola. A každé téden nejaké ten vzorové problém v tom plátku votiskli aji s vodpověďó, jak z teho nélíp vypochodovat. Na téch vodpovědích musela v té redakci makat asi velká sajtna psychologů, aby ten ranec votázek vůbec zmákli. A tak jednó, dyž zrovna nebylo co fachčit, sme tam z čuriny našrajbčili. Hodili sme tam vod voka tento valčík:
„Drahá Sally!“
„Jmenuji se Eva a je mi sedmnáct let. Mám hrozný problém, protože mám strašně malá prsa a klukům se to nelíbí.“ 
No a Drahá Sally vodpověděla:
„Milá Evo!“
„Z toho si nic nedělej, to se spraví, až budeš mít děťátko.“
A naša skvadra staréch podělávek hned na to:
„Drahá Sally!“
„Já už jedno děťátko mám a prsa mám pořád malá. Mám mít ještě jedno?“
To už muselo být asi na lochec aji pro tu sajtnu, co ty vodpovědi psala. A tak v dalším dopise bylo zhruba našrajbčený, že dva fakany mít v tak mladým věku je moc a že vlastně dobrá lidská kostra je člověkovi ku prdu. Že nédůležiťéší je duševno a že aji dyž mně nenarostly dudy, mám určitě jiný klady, kerý jistě nejaké hodné hoch vocení. Dyž sem to skvadře předčítal, byl u teho dycky těžké lochec. Ale tím to eště nekončilo, pokračování to mělo v baráku. Aby mně ty dopisy mohly dojít, musel sem našrajbčit na schránku méno Eva. V našem baráku, jako v každým druhým, vegetila těžká klepna. Té neuniklo nic, ani slabý uprdnutí, natož nový méno na mé schránce. A tak jednó, dyž sem mazal z fachy, mě zastavila a hlásila:
„Vy jste se, pane, voženil, že máte na schránce napsanou paní Evu? A že jsem ji nikdy neviděla. Ani jste se nepochlubil.“
Dyby to byl borec, tak sem ho kopl do džestru, aby se staral vo svoje vály a nestrkal skobu do cizích záležitostí. Ale jí sem vodpověděl:
„Kdepak vogóloval, ke mně se přistěhovala tetička z Ameriky. Vona tam na Floridě vlastní asi třicet velkéch hotelů, dovezla sem těžké ranec doláčů a chce začít podnikat tady v Česku. Chce si votevřít ve štatlu několik sexshopů, a tak dybyste potřebovala nejakó exkluzivní erotickó pomůcku z Ameriky, tak Vám ju levně splaším. A že ste ju nikdy neviděla, temu se nedivte, protože vona má z té Ameriky časové posun, takže ve dne šlajfčí a vychází jen v noci.“
Ta baba tam z teho mýho sdělení stála s votevřenó mordó asi dvě hoďky úplně hotová. V bedně se jí určitě honilo – takové flótek a takové lauf ve familii. Von má tetku milionářku.

čurina - legrace
džekyl - chlap
facha - práce
fakani - neposlušné děti
fasáda - obličej
helfka - pomoc
lauf - štěstí
podělávková havaj - zrádná dívka
skvadra - parta
šlajfčit - spát
šrajbčit - psát

Kniha: Velká kniha podělávek aneb Nikdy jsem nelhal
Autor: Pavel Čiča Jelínek
Vydává: FT Records, Kapucínské nám., 
10. listopadu 2003, www.ftrecords.cz

zpět


zpět