 Pod Brnem se dobudovává gigantická síť tunelů, často větších profilů, než tunely pražského metra. Slova, že pod Brnem by nebylo možné vybudovat metro, jsou dávno překonána již vybudovaným systémem velkoprofilových tunelů ve dvou úrovních. A zbývající se dobudovávají. Proto nám budou na Zelném trhu, na náměstí Svobody a jinde ještě možná dva roky překážet vyhloubené šachty, nezbytné právě pro budování tunelů hluboko pod povrchem. Kolektor je ražený tunel, který kopíruje ulice a obkružuje náměstí. Jsou v něm uloženy inženýrské sítě jako například telefonní kabely, vodovodní potrubí, energetické, optické datové a jiné sítě, mimo plynové potrubí, které musí být z bezpečnostních důvodů vedeno jen těsně pod dlažbou ulic. Hlavní kolektory jsou elektronicky hlídané, tedy prostory z hlediska vniknutí, a nenadálé poruchy a havárie. Elektronická čidla tak nepřetržitě monitorují celý systém a vyhodnocují informace na monitorech dispečinku, kde je vše stále kontrolováno. Detekční systém tu hlídá i kvalitu vody pro případ úmyslného znečištění.
Bylo velmi zajímavé procházet v rámci výjimečné exkurze takové gigantické prostory v takové hloubce. Procházíte vysokým obetonovaným tunelem po chodníčku uprostřed, po jedné straně jsou na plechových „policích“ uloženy silné vysokonapěťové kabely s proudem několik desítek kilovoltů a další tenčí kabely, po druhé straně vede silné potrubí s vodou a parovody. Na několika místech vede vysoká šachta vzhůru, plná kabelů a občas míjíte důlní dopravní vozík. Dozvídáme se zajímavé technické podrobnosti, a jsme ujištěni, že kdyby v tuto chvíli prasklo potrubí vedoucí vedle nás, silný tlak vody nám spolehlivě zabrání v šanci uniknout odsud včas. Na místy zrezivělé fleky tak není vůbec příjemný pohled a podvědomě přidáváme do kroku. Rovněž od míst, kde pod vysokonapěťovým vedením rezaví police. Výměna je náročná, vzniklé ztráty při odpojení energie by šly do stamilionů a pohnutí kabelem jen o 3 centimetry je rovněž místy na pováženou. Pracovníci tu téměř nestíhají natírat všechny konstrukce před korozními a dalšími vlivy zdejšího agresivního prostředí, ve kterém se nevyskytují ani hlodavci.
Dříve byly takové městské kolektory, pokud existovaly, ve velice špatném stavu a silně zanedbané, ale dnes se jejich síť přebudovává a razí se kolektory nové a moderní. Nejdůležitější a největší primární kolektory jsou raženy v hloubce 30 metrů, což se historických podzemních prostor netýká, protože staré sklepy sahají až do hloubky 12 metrů.
Sekundární kolektory a veškeré přípojky, které pak distribuují energii a vodu do všech domů, jsou uloženy přibližně v 6-ti metrech pod povrchem, což je hloubka historických sklepů v Brně. Zde nastává problém. Nepřeberné množství sklepních prostor se objevilo při ražení tunelu kolektoru, potom se vyhodnotí jejich historická hodnota a musí se případně vyprojektovat změna trasy budovaného kolektoru, nebo se ražený tunel napojí na nalezené prostory, tyto se sanují a najdou tak své využití.
Hlavně v dřívějších dobách jsme přišli tímto způsobem o hodně starých sklepů. Dnes se již zlepšila situace natolik, že když je při ražení nějaký sklep objeven, je snaha jej zachovat a je každopádně zakreslen do map. Téměř vždy má však přednost kolektor před historickým sklepem. Město totiž nemá na údržbu těchto sklepů prostředky a přeprojektování ražby kolektoru v daném místě by také nebyla levná záležitost.
Budování kolektorů v Brně bylo zahájeno v roce 1973 stavbou primárního kolektoru Dornych–Křenová. Z důvodu havarijního stavu parovodu i kanalizace pod centrem města se od roku 1993 započalo s hornickou ražbou sekundárních kolektorů a mají tam být uloženy veškeré sítě a rozvody včetně splaškové a dešťové vody. Již od počátku se horníci setkávali snad každý týden při ražbě s dalšími a dalšími polozasypanými podzemními prostory a sklepy, které vstupovaly do cesty a komplikovaly technické řešení statikům a projektantům a většina takových prostor byla z časových a technických důvodů vyplněna cemento-popílkovou nebo betonovou směsí. Trasu kolektoru pod Radnickou ulicí však protínalo tolik sklepních prostor, že se je podařilo zachránit a využít. Po statickém zpevnění tudy i pod historickými zděnými klenbami prochází technické sítě.
Primární neboli transportní kolektory uložené v hloubce 20–30 metrů přivádějí média od zdrojů (rozvodny, vodárny, telefonní ústředny, teplárny) a pro veliké předpokládané množství sítí a potrubí mají kruhový průměr dimenzovaný na 5 metrů s rovným dnem o světlé výšce 4 metry. Ty největší tunely, vajíčkovitého profilu, mají výšku přes 7 metrů. Jejich velikost tak místy přesahuje rozměry pražského metra. Na rozdíl od metra se však s kolektory nepočítá jako s případným úkrytem pro lidi, protože na to nejsou dimenzovány ani po statické stránce.
Samozřejmě má své, daleko menší technické, kolektory i hrad Špilberk, komplex Bohunické nemocnice, nemocnice u sv. Anny na ulici Pekařská, a spousta jiných větších objektů. Sekundární kolektory – prefabrikované díly čtvercového profilu 3 x 3 metry, jsou povrchově uložené pod sídlištěm Vinohrady a také zde se mohou lidé těšit výhodě, že se zde prakticky již nesetkají s rozkopanými chodníky, protože se vedení opravuje a instaluje v podzemí, kde je přístupné bez nákladných výkopů. To je hlavní výhoda kolektorů – snadnější údržba a monitorování, nalézání a bleskové řešení vzniklých havárií.
Další zajímavé informace o technickém i historickém brněnském podzemí najdete na internetové adrese:
http://podzemi.webpark.cz. |
