Souhrnná délka stokové sítě v ČR vzrostla na 22 tisíc km v roce
2000. V centru našeho středověkého města byly odpadní vody z domů
odváděny do otevřených rigolů v ulicích, do nichž odtékala i voda
ze soutek (úzké uličky asi 50 cm mezi domy, mající tehdy za úkol
odvádět povrchovou vodu ze střech a dvorů). Otevřenými rigoly, většinou
středem ulice, se odpadní vody vsakovaly do terénu. Ve středověkém
Brně byly totiž až do 14. století vydlážděny jen nejvýznamnější
ulice a náměstí.
Za
brněnskými hradbami…
V období, kdy Brno chránily hradby s hradním příkopem, se odpadní
vody odváděly ze zástavby do blízkých potoků, řek a vodních náhonů.
Splašky vytékaly potrubím z domů do toků, nebo otevřených svodnic
v ulicích a odtud samospádem do vodotečí.
Také odpadky a výkaly byly zřejmě shromažďovány na hnojištích ve
dvorech, kde byly stáje pro dobytek. Postupem doby však život ve
městech doznal změn podle přeměny jednotlivých majitelů ze zemědělců
na řemeslníky. Řemeslo během doby zcela převládlo a začaly se budovat
ve dvorech podzemní žumpy zpočátku odděleně, později společně i pro
několik domů. Žumpy se po naplnění vyprazdňovaly a kal se odvážel
v sudech za město.
Nedostatečná izolace těchto žump, provedená v nejlepším případě
vrstvou jílu, nezabránila vnikání škodlivých látek do studní vzdálených
často jen několik málo metrů. To vedlo až k epidemickému šíření
nemocí a začaly se zasypávat jednotlivé domovní studny. O počátcích
centrálního napájení vodou města Brna zase příště. Teprve ve druhé
polovině 17. století byly budovány první stoky z cihelného zdiva,
avšak ještě bez pevného dna. Odpadní vody tudíž jimi prosakovaly
opět do okolní půdy. Až ke konci 18. století bylo započato se stavbou
stok, které měly vyzděno i dno. Kanalizační síť byla ovlivňována
přírodním spádem terénu.
Tajemství zděných chodeb
Zde bych trochu odbočil – archivní dokumenty dokazují uváděnými
parametry, že některé části starých zděných stok měly charakter
průchozích podzemních chodeb a dnes již víme, že tu bývaly i pod
Brnem různé odbočky a případná napojení na sklepní systémy. Tak
tomu bylo i pod Běhounskou ulicí, kde byla ještě donedávna zděná
stoka propojena se členitým sklepením Moravské galerie – bývalého
kláštera, aniž by se o tom cokoli tušilo. Právě toto je důležitá
souvislost, a zatím poměrně opomíjená. Věřím, že poctivým průzkumem
a domapováním těchto původních stokových chodeb bude nalezeno i mnoho
již dávno zapomenutých sklepních labyrintů hluboko pod dnešními
domy a náměstími. Podle toho, co poodhalují staré rozpadávající
se archivní mapy, můžeme tušit ještě mnohá skrytá překvapení.
Dnešní stoková síť
S budováním soustavné městské kanalizační sítě se ale začalo až
roku 1892, kdy již mělo Brno 19 300 metrů cihelných a 15 000 metrů
betonových stok. Stoky ústily do řeky Svratky u mostu na dnešní
ulici Vídeňské a u železničního mostu na trati Brno – Břeclav. S ohledem
na malou vydatnost řeky Svratky byly později obě stoky propojeny
a ústily do Svratky v Komárově.
Dnes samozřejmě většinou nahradily staré zděné stoky novější z prefabrikovaných
betonových dílců. Brno má vesměs sváděnu dešťovou vodu ze střech
a ulic do kanálu, kde je většinou sifonový přepad napojený na kanalizační
komunální stoku. V současné době je vybudováno šest hlavních kmenových
stok, části a větve některých se nyní právě dobudovávají. Díky přísnějším
předpisům Evropské Unie bude brzy snad čistější i Ponávka, která
nyní slouží jako špinavá městská stoka pod parkem Lužánky a ulicemi
Příkop až Skořepova. Jak ukazuje snímek, nové betonové tunely pro
průtok stoky oddělené od Ponávky, jsou již téměř v celé délce vyhloubeny
a tento projekt je v plném proudu. Navazuje na něj i rekonstrukce
a vyhloubení podobné nové stoky pod ulicí Křenovou, tunel stoky
byl vyhlouben již před zimou a do srpna má být Křenová plně dokončena.
Hry v kanále?
Trestním oznámením a obavami o zdraví desítek účastníků nečekaně
vyvrcholil pátý ročník brněnské studentské akce Tmou. Jednalo se
o trasu hry, jejíž volitelná část vedla i přes bývalé koryto Ponávky,
které slouží pro dešťovou vodu svedenou z ulic, a proto by nemělo
být tak rizikové. Krajská hygienička Dagmar Hrubá však upozornila:
„Po těch prostorách se tak jako tak pohybují hlodavci a poměrně
snadno se na člověka může přenést leptospiróza a další choroby.
I když od akce uběhl už nějaký čas, stále jsou všichni účastníci
ohroženi například virovou hepatitidou a dalšími chorobami.“ Riziko
je tu vždy, stačí, že tudy hlodavci někdy prošli a na okrajích stoky
zůstaly jejich výkaly s odolnými bakteriemi. Stabilní vlhkost stačí
k jejich přežívání. Krysy a potkani jsou schopni běžně přenášet
až 30 nebezpečných chorob, nejhorší je kousnutí. Ve vlhkých a mokrých
prostorách se velmi dobře daří také nebezpečným plísním a ty, tak
jako bakterie, bývají rovněž velmi zhoubné, proto věřím, že nadšenci
pro podzemí se zaměří nejlépe na sanované a veřejně přístupné podzemí.
